10. ZÁPIS - AC

První ráno. Bohužel budou příčnou otevírat až třetí den, takže si ještě musím počkat, než se dostanu ke galeonům, které mi tu rodiče zanechali. 

Nedělní ráno jsem vstala brzo, možná proto že jsem se moc dobře nevyspala, jelikož jsem asi 2x spadla z postele. To je tak když vyměníte dvojlůžko za jednolůžko no.  Ráno jsem tedy seběhla do kotle a dala si něco k snídani. Když jsem jedla, tak mi někdo poklepal na rameno a přisedl si vedle. Koukla jsem na osobu a uviděla Andyho. Toho kluka jak jsem s ním jea ve vlaku ještě s Vic a Artem. 

Chvíli jsme si povídali a pak z něj vypadlo, že jde rybařit do Portu. Jak jsem předpokládala, tak Wennys bude spát až do oběda a tak jsem se k němu přidala.

*kresba dvou postav rybařících na molu*

Chytili jsme spoustu ryb a já dala prut Wennys, protože jsme ořád neměly dva, aby mohla rybařit každá. 

Andrewa napadlo, jestli se nechci jít projít. Proč ne? Prošli jsme se po lese a zahlédli jsme i jeleny a srnky. To mi připomělo chvíli, kdy mě El vytáhla do lesa. Natrhal nám pár jablek a šli jsme dál. Vrátili jsme se asi za půl hodiny. Rozloučili jsme se, Andy šel do kotle a já šla za Wennys. Tu procházku jsem si strašně moc užila a Andy se mi zdál jako skvělej přítel. 

S Wennys jsme pak chytaly až do večera. Večer jsem ulehla unaveně do postele.

----

Dneska ráno jsem se zase vzbudila brzo a protože nikde nikdo nebyl, vzala jsem si snídani na molo do Portsmucku a řekla jsem si, že se nasnídám při východu slunce. Když jsem dosnídala tak mě napadlo, že bych si mohla ještě zarybařit. Asi po půl hodině mě někdo zezadu začal lechtat. A kdo jiný než Andy. Byla jsem ráda že ho vidím. 

Opět jsme společně rybařili a později se k nám přidala i Wennys. Celý den jsme strávili na ostrůvku v Portu.

----

Dneska jsem se zase nevyspala, protože otevírali banku, a já jsem samozřejmě co nejvíc spěchala. Ze začátku jsme tam byly jen já a Vin a tak jsem si řekla, jestli to nebylo pro nic za nic, ale pak tam začli přicházet další lidí a já byla ráda, že jsem si přivstala. *Vin a Katie stojící před Gringottovými*

Po chvilce se náš slezlo víc a já si připadala jako nevěsta čekajíc na otevření obchodu s výprodejem svatebních šatů, hah.. 

Vybrala jsem si peníze a šla si nakoupit s Vin několik věcí do nového roku. K mému udivění toho prý moc neotřebujeme, takže jsem koupila pár věcí a k tomu i něco u KaF. 

-----

Panebože.. Moje hlava je teď v jednom ohni a mozek mi pracuje tak na 20%. Neusnula jsem? Nezdálo se mi to? Ne, to si nemyslím... Chtěla bych se smát jako blázen a chtěla bych křičet z okna.. i když vlastně z našeho obytného kumbálku žádný okno nevede. A vzhledem k tomu, že už je večer, tak nepřipadá v úvahu radši ani ta první možnost. Musím se vypsat.

Ráno jsem chtěla jít na ostrůvek nachytat nějaké ryby, protože mi ze včerejška zbylo jenom pár galeounů a musím nakoupit knihy pro přátele na vánoce. Byl tam Andy a rybařil.. bez košile. Rozpačitě jsem tam stála a přemýšlela, jestli ho mám jít pozdravit. Nakonec jsem ho teda pozdravila a sedla jsem si vedle něj. Přešla mě chuť rybařit a tak jsem tam jen seděla a sledovala ho. Mimochodem, už si tu košili oblékl. Nějak mě bavilo pozorovat ho, jak rybaří. Jak jsem tam tak stála, tak z něj vypadlo něco, co mě zaskočilo.

Řekl mi, že mám krásné oči. No, skoro to zašeptal. Pak jsme se začali bavit, že si ještě potřebuje vybrat u Gringottových a něco nakoupit. Šli jsme tedy ke Gringottovým a já si mezitím směnila mudlovské peníze za kouzelnické. 

Když jsme šli kolem Floreana, pozval mě na zmrzlinu, tak jsem s radostí souhlasila. 

Sedli jsme si nahoře na terasu a po chvíli se tam objevili David a Eleanor. Pozdrvili jsme je a chvíli po jejich odchodu jsme odešli. Najednou si Andy vzpoměl, že má ještě z Vánoc poukaz na štěně. Šli jsme tedy pro poukaz a zase zpátky do kouzelného zvěřince. Čekali jsme před klecemi, než se objevil prodavač. 

Zrovna jsme tam stáli a Andyho ruka se dotkla té mé. Srdce mi bušilo jako o závod abyla jsem jako v transu. Najednou se za mnou ozval ten rodavač a já se šíleně lekla. Lepší načasování si najít nemohl. Andy si koupil tmavě hnědé štěňátko a pojmenoval jej Sam. 

Rovnou jsme ho šli vyvenčit do parku tady v Londýně, kousek od kotle. Tam jsme si sedli na lavičku před jezírkem a pobaveně jsme sledovali štěně, které pořád smejčilo kolem. Najednou mě Andy chytnul za ruku. Moje srdce se zase rozbušelo. Je to takový podivný pocit.. Užívala jsem si ten nádherný moment, když v tom ji Andy zase stáhnul a na jeho tváři se místo vlídného úsměvu objevil kamenný výraz. Zmateně jsem koukala do země a když jsem se na něj podívala, opět se usmíval. Políbil mě na tvář. Měla jsem pocit, jakoby se mozek v mé hlavě točil o 360 stupňů. Nemohla jsem tomu uvěřit a chvíli jsem na něj jen překvapeně hleděla. Usmála jsem se a oplatila jsem mu jeho polibek. Pak nastalo ticho.. ale né trapné, spíš příjemné. Než jsme odešli do Kotle, políbil mne na rty. Doprovodil mě k pokoji a popřál mi dobrou noc. A teď jsem tady... řekla bych, že dnes nedokážu usnout. Jednu chvíli je mi strašné horko a najednou se třesu chladem. Co bude zítra? 

 

 

 

Komentáře

Co bude zítra?

Co bude zítra? Wenn tě zabije, protože na ni kašleš :D , to se stane

Re: Co bude zítra?

A nebo jí Katie spíš vůůbec nic neřekne :D

Přidat nový příspěvek

*vidíš jednoduchý, černě obalený deník nadepsaný: Katie Vayne, Nebelvír.*

*Na zadní straně je od mladší sestřičky vidět obrys jednorožce*