11. Zápis - Wennys knows

Milý deníčku,

přináším dvě důležité věci, se kterými bych se s tebou chtěla opět podělit. Tak tedy zaprvé, Wennys ví o Andrewovi a za druhé, jsem DOMA! *slovo "doma" je několikrát podtrhnuté*

Tedy, ještě tam úplně nejsem, jsem teprve ve vlaku, ale to je jedno, SKORO tam jsem. Naštěstí jsem v kupé sama. No, k tomu později. Nejdřív si musím zapsat to celé s Wennys, dokud je to horké, než to zapomenu.

Konečně to v sobě nemusím dusit a můžu si s Wennys o tom všem popovídat. I když to bylo pouze pár dní, bylo opravdu šílené to před ní tajit, před někým, kdo o vás ví úplně vše, možná i víc než vy sami, hah. "Kolikrát že jsem si zašla na něco k jídlu do restaurací po Londýně?". Kdyby se na to někdo zeptal Wennys, odpověděla by že minimálně osmkrát. Za týden...

Kdybych si nemyslela, že to bude brát tak špatně, řekla bych jí to hned první den, ale Wennys je prostě Wennys.

Vůbec jsem neměla v plánu že jí to řeknu, ale situace se vyvinula tak, jak se vyvinula. Potkala jsem v kotli Eleanor s Vic, to je ta holka, která s námi jela ve vlaku a je moc fajn. Vic se mě zeptala na otázku, která mě hodně zaskočila. 

"Jak je to mezi tebou a Andrewem?" vypadlo z ní. Civěla jsem na ní a pak se ukázalo že to myslela tak, že jsme teď přátele a že se mnou tráví dost času, tak jestli se mi nezmínil co ho trápí, protože je prý poslední dobou dost smutný. Už jsem si myslela, že nás někde viděla nebo tak. Řekla jsem, že nevím a myslela jsem že tak odskočíme od tématu, ale El najednou řekla, že by nám to spolu hrozně slušelo. Zadržovala jsem smích a snažila jsem se vypadat klidně. Neúspěšně.. Viděly, jak mi cukají koutky, ale nevěděly proč. Pak přišel David a El se ho zeptala, jestli si myslí, že by to mě a Andymu slušelo. David s ní souhlasil a to už jsem se válela smíchy na stole. Kěž by věděli, jak je to vtipný. 

Zeptali se co mi je, jestli jsem v pořádku a čemu se pořád tak směju. Řekla jsem jim na to, že to ví jen Andrew. A to jsem dělat neměla. Vic se rozhodla, že to prostě musí vědět a že Andyho najde. Tak jsem s ní šla až do Portu na ostrov, ale Andy nikde. 

Bohužel, naše Eleanor, ne nadarmo přezdívaná jako Dora objevitelka, si všimla jeskyně, která se skrývá na druhé straně ostrova. No a nebyla by to ona, kdyby ji nechtěla prozkoumat. Jenže, Vic se zapletla do pavučiny a tak jsem musela skočit pro Vin, aby ji vytáhla. NENÁVIDÍM PAVOUKY! Jsou tak slizcí a odporní. Pořád jsem se ošívala, aby po mě nějaký nelezl. Ale byla to sranda, to musím uznat.  *vtipná malůvka Katie, jak zašlapuje velkého pavouka se škodolibým úsměvěm*

Když jsme se vrátily do kotle, našly jsme Andyho sedět u stolu a sedly jsme si za ním. El se někam vypařila s Davidem a tak jsme tam byli jen my dva a Vic. Řekla jsem o tom Andymu předem, zatímco se Vic sprchovala a dostávala ze sebe poslední zbytky pavučinek. Vic jsme to nakonec řekli a já byla v tu chvíli tak šťastná, že je to takové.. oficální? Ani nebyla tak zaskočená, což mě trochu překvapilo. Ještě se smála, že kvůli tomuhle lezla do pavučin. 

Jak jsme tam tak seděli a povídali si, zahlédla jsem, jak se u krbu dole objevila Wennys. Běžela hned za Vin, a pak s ní šla někam k pokojům. Nevím, jestli mě ignorovala a nebo jestli neslyšela mé hlasité volání jejího jména. Když se vracela, tak mi konečně věnovala chvíli své pozornosti. Sedla si k nám a čekala, co jí řeknu. V tu chvíli mi zprkenatěl jazyk. Vůbec jsem nevěděla jak jí to mám říct. Po dlouhém mlčení jsem to ze sebe vyhrkla, že mi možná ani nerozumněla. Ale rozumněla. 

"Já a Andy spolu chodíme.."

Těkala pohledem mezi námi a pak z ní vypadly tři slova. "To je super."

Pousmála se, ale na to jí já neskočím. Ostatní se možná řídí jejím úsměvěm, ale já, jelikož ji znám už dlouho, se řídím jejím pohledem. Sice se usmívala, ale její oči tak nevypadaly. Odešla s tím, že nás nechce rušit. Pak odešla i Vic. Dlouho jsem si ještě povídala s Andym ♥.

Andrew šel spát a já se také vrátila na pokoj. Když jse zjistila, že tam Wenn není, napadlo mě jediné místo, kde by mohla být. Na mole v Portsmucku.

Na několik minut jsem si připadala, jakoby mi bylo znovu deset. Naše přátelství si prošlo za ten rok hodně věcmi. Rozhovor se nějak stočil právě k tomuhle tématu. Najednou mi Wennys začala děkovat, že beze mě, by byla osamocená. Chvíli jsem se nad tím zamyslela. Možná měla trochu pravdu. Před nástupem do Bradavic, kdy jsme ještě chodily na mudlovskou školu měla jen opravdu pár kamarádů, a jediná já jsem zůstala do teď, protože ostatní byli mudlové. Ale teoreticky měla pravdu pouze jen na jeden rok a to ten, kdy jsme přestaly chodit do mudlovské školy a měly výuku doma. Ale když jsme nastoupily do Bradavic, našly jsme si přece spoustu přátel.

Ani jsem nepřemýšlela nad tím, co jí odpovím, ale řekla jsem to. A jak na to teď myslím, myslela jsem to zcela vážně. 

Dlouho jsme si ještě povídaly, než jsme šly spát. 

Ráno jsem si sbalila věci a v době oběda jsem se vydala na vlakové nádraží. Odtud mi jel vlak do Birminghamu, kde mám přestoupit na vlak do Newportu a tam na autobus do Tutshillu. Proč jedu takovou oklikou přes Birmingham? Protože přímý vlak do Newportu bohužel dnes nejede kvůli nějaké poruše na trati a kdybych jela zítra, budu doma jen na jeden den. Radši ať mě bolí zadek od té cesty, abych strávila víc času se svojí rodinou! Už uběhly dvě hodiny a já vidím oknem okraj Birminghamu. Budu vystupovat a musím najít vlak, který jede směrem na Newport, protože tenhle pokračuje na sever do Manchesteru. To až někdy jindy, až budu cestovat po Anglii. Tak zatím deníku!

***

Konečně jsem našla kupé, které není plně obsazené. Sedla jsem si k postaršímu páru. Připomíná mi to mě a Andyho. I když v trochu starší verzi, hah. Už teď mi chybí jeho vřelé objetí a *pár přeškrkaných slov*. Nestačila jsem se ani rozloučit, protože jsem ho nikde neviděla. Možná mu ještě napíšu dopis, snad mu dojde. No nic, nebudu psát, když tu někdo je, necítim se nejlépe. Možná si na chvíli zdřímnu a ozvu se, až pojedu autobusem z Newportu. Ještě me v tomhle vlaku čekají skoro dvě další hodiny cesty. 

***

*písmo je trochu kostrbaté a semtam je vidět, že Katie ujela ruka*

Už jsem myslela, že ten autobus nepojede. Naštěstí se ukázalo, že měl pouze malé spoždění. Poté co jsem tě ve vlaku zavřela a schovala do lufru jsem si začala povídat s tím starším párem. Jsou moc milí. Dozvěděla jsem se, že jedou za vnučkou do Chepstow, což je hned vedle Tutshillu, takže jsem s nimi šla na autobus. Asi bych se bez nich ztratila. Naštěstí už cestu znají, takže mi ji ukázali a příště až pojedu za rodiči už budu vědět. V autobuse se píše opravdu špatně, proto mám nejradši cestu vlakem. Už jen půl hodiny a jsem doma!

***

Sedím konečně doma v křesle, před naším krbem, kde poklidně šlehají plamínky. V klíně mi leží Zara, naše kočka a vedle křesla spinká pes Dyx. To jsou jediné dvě bytosti, které mě při návratu uvítaly. Kéž by tu byl se mnou Andrew.

Koukla jsem do kalendáře v obývacím pokoji a uviděla nápis k dnešnímu dni : 'Noc u babičky Damaris a dědy Natana'. Poznala jsem mámino úhledné písmo. To znamená, že jsou u tátových rodičů

Takže příjdou až zítra. Aspoň je můžu nějak mile překvapit. Pustila jsem se do menšího úklidu. Uklidila jsem všechny věci v dolním patře. Polštáře a přehozy v obýváku jsem urovnala, vytřela jsem chodbu a upekla sušenky, aby se domem nesla jejich sladká vůně.

Cítím, jak na mě po celém dni dopadá únava a to krásné teplo z krbu mé čilosti moc nepomáhá. Ani ty deky v křesle. Vlastně je to tu docela pohodlné. *jedna dlouhá čára po propisce, jako kdyby sjela po celé stránce*

 

Komentáře

A.C.

Hezký zápisek :) ...

Dora objevitelka

Moc hezký zápis :) A přezdívka Dora objevitelka :D-opravdu vystihující!

Re: Dora objevitelka

Děkuju :D no to je celá El! :)

Přidat nový příspěvek

*vidíš jednoduchý, černě obalený deník nadepsaný: Katie Vayne, Nebelvír.*

*Na zadní straně je od mladší sestřičky vidět obrys jednorožce*