13. ZÁPIS - Nebelvírský výlet

Je to tady! Nebo spíš.. už ne. Bylo to tady! *smějící se smajlík*

Právě sedím v autobuse na zpáteční cestě z Porthcurno Beach do Londýna, kam jsme jeli na kolejní výlet. Teda ještě s Alice, Vin a Susan. Wennys mi spí na rameně, stejně jako po cestě tam, takže na jednu stranu  mám klid na psaní, ale na druhou stranu se mi nepíše zrovna nejpohodlněji. Sepíšu to od začátku.

Předvčerejškem ráno.. no, před obědem, jsme se celý (skoro celý) Nebelvír shromáždili dole v kotli s věci na dva dny k moři. 

Chvíli jsem si povídala s prvákama, když konečně přišla Senter a Thorinson. 

Bylo nás opravdu hodně. A k tomu ještě teda Vin, Susan a Alice. Senter s Thorinsonem si nás přepočítali a po jednom nám rozdali lístky na autobus. Jo, jeli jsme autobusem.

 Když už jsme každý měli svůj lístek, vydali jsme se v uspořádaném seskupení na cestu k busu. Jak řekl profesor Thorinson, formace chaos. *vysmátý smajlík* 

Šli jsme ulicí k Parku a ten jsme prošli až nadruhou stranu, kde už čekal náš červený double decker. 

V autobuse jsme si sedli skoro všichni do horního patra. Nikdy jsem ještě nejela v horní patře double deckeru. Bylo to zajímavé. Hlavně ten pohled z okna byl zvláštní, když jsme byli výš nad zemí než normálně. Wennys mi po chvíli usla na rameni a já se dívala ven. Možná jsem taky na pár minutek zavřela oči. Cesta trvala opravdu dlouho, i několik hodin. Naštěstí byla v autobuse příjemná klimatizace.  

Když jsme vystoupili, hned mě do tváře uhodilo vedro. Ah, jak jsem si přála vzít tu klimatizaci sebou. Kolem byly hory a zastávka byla ze dřeva a skla. Vypadalo to exoticky.. i když jsme pořád v Anglii. 

Šli jsme po chodníku a za posledním kopečkem hory se objevila obrovitánská pláž. V dáli jsem viděla několik domů. 

Dlouho jsme šli po pláži, až jsme se konečně přiblížili ke zmíněným obydlím. Byly to menší chatky a jeden velký hotel. 

Senter nás po dvou rozdělila do chatek a já byla samozřejmě s Wennys. Je možná i trochu výhoda, že je Andy z Havru, protože bych neměla to dilema, s kým být v chatce. Chybí mi. Ani jsem se s ním nestihla rozloučit. 

Senter nás rozřadila do chatek a dala nám volno, než jsme měli mít sraz.

Daly jsme si věci na pokoj a spolu s Wennys jsme prozkoumaly okolí. Poté jsme se připojily k ostatním u ohniště a všichni jsme šli do jídelny na brzkou večeři. Restaurace byla obrovská a vypadala nádherně. A jídlo bylo ještě lepší.

Po večeři už byla tma a tak jsme se na moře jenom podívali a koupáni nechali na další den. Šli jsme si sednout k ohni a James navrhl, že by jsme si mohli zahrát "Nikdy jsem". Má se to hrát s alkoholem, ale my jsme projistotu hráli upravenou verzi. Dozvěěděli jsme se o sobě navzájem zajímavé a vtipné věci. 

Nakonec jsme šly spát hodně pozdě.

Druhý den jsem strávila celý bez Wennys, protože jsem ji ani nemohla vzbudit, spáš jeden.. Cítila jsem se bez ní trochu sama.. Nakonec jsem se připojila k El, protože David taky nikde nebyl.

Bylo to skvělý, ráno jsme se šly koupat do moře. Víš deníčku, co je propast? Část rozpáleného písku, mezi tvým ručníkem, na kterém stojíš s bosýma nohama a vodou. Jo, to byl běh. Zahučely jsme do vody a strávily jsme tam snad celé ráno. Byla příjemně ochlazující.

Večer jsme si opíkali špekáčky u ohně a příjemně si povídali...

Ou! Už budem vystupovat v Londýně! Počkat, to mi to kreslení a psaní zabralo tolik času? Nevadí, třeba to někdy ještě dopíšu. Tak zatím deníku! 

 

 

 

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

*vidíš jednoduchý, černě obalený deník nadepsaný: Katie Vayne, Nebelvír.*

*Na zadní straně je od mladší sestřičky vidět obrys jednorožce*