3. - Is Red becoming scared?

Deníku.. poslední dobou do tebe píšu až moc často, nezdá se ti? Až mě to znepokojuje.. Děje se tolik věcí, kteeré bych si měla zapamatovat.. Možná se k nim budud muset vracet, pokud se utvrdí moje myšlenka.. ,ale doufám, že ne. Začínám být čím dál tím víc znepokojená.. 

Včera večer jsem seděla ve spolce, kde si za mnou přisedla El. Právě ona byla člověk, který veděl o tom, co se mi stalo jako první, protože u toho byla, když Wennys se mnou nebyla.. Začala se ptát na pár věcí ohledně toho, co se stalo ten večer, co Davida pokousal vlk. Potřebovala jsem to někomu říct, a takk opět byla první, kdo se dozvěděl o tom, co se stalo.

K mému překvapení se o to začala dost zajímat... Ptala se mě, jaké to je, když se to stane.. co to sebou obnáší..jak se cítím.. Jak jí jen mám říct, že to nedokážu popsat? Je to.. hrozné.., svým způsobem uklidňující, ale zničující.. zároveň. 

Je to jako, když jste s kamarádem a hrajete hororovou hru. Máte ovladač a bojíte se, že když něco uděláte špatně, zemřete. Jste nervózní a tak dáte ovladač svému příteli. Ale ten přítel je.. nemá žádný obličej.. jen mu prostě předáte ovladač.. neznáte jeho jméno, jak vypadá, nic. Když pak sledujete, jak hraje vaši hru, jste stejně vyděšeni. A možná víc, protože hra není ve vašich rukou.. Nejde to popsat.. hlavně se bojím, že když to popíšu úplně přesně, příjde to zase.

Pak přišla Marry a El odešla spát. Marry chtěla vědět, o čem se bavíme. Ona mi možná nevěří, ale já jí ano. Šly jsme ke mě na pokoj a řekla jsem jí to stené co El. Začala klást stejné otázky jako ona.. Ani po hodinovém vysvětlování, jaké to je, jsem nemyslela, že to chápe. Řekla mi, že bych měla zajít za nějakou Rosou. To už však nebyl čas a ona se také vydala spát. Dlouho mi trvalo, než jsem usnula. Chtěla jsem spát, ale můj mozek pořád chtěl přemýšlet nad vším, nad čím jen mohl.

Když jsem se ráno vzbudila, neměla jsem nejlepší náladu.. a hned první dvě hodiny mě čekaly lektvary.. Aspoň, že byl k snídani ovocný koláč. 

Zmátlo mě, když se místo Alashamina hlasu ozval Moonstone. Měli jsme se původně sejít ve sklepení, ale už tam někdo hodinu měl a tak pravděpodobně budeme mívat hodiny v lektvarovém klubu.. nevadí, stejně se mi to tam zdá lepší. Byla to první hodina, ve které jsme začali brát něco nového. Moje oblíbené lektvary. 

Nechtělo se mi zapojovat do nudných společenských řečí a tak jsem prostě vzala učebnici a začala pracovat. Nevnímala jsem nic, pouze to, na kolik stupňů mám vodu ohřát a co mám do kotlíku vhodit. Zjistila jsem, že vaření lektvarů perfektně zabaví mysl a zažene pryč všechny nepotřebné myšlenky. Jak jsem tak míchala, krájela a strouhala, zjistila jsem, že už mám lektvar hotový. Nejspíš jsem byla první ze třídy. To se mi nezdálo, asi jsem někde udělala chybu. Ovšem Moonstone řekl, že je to lektvar vynikající kvality a dal mi tři body. Páni..

Pustila jsem se tedy ještě do druhého lektvaru, protože jsme byli teprve v druhé půlce hodiny. A stihla jsem ho! Musím ho ješt zanést Moonstoneovi, pospíchal na další hodinu a tak ho nestihnul zkontrolovat.

Na obědě jsem potkala Andyho a Isabellu. Zastavila jsem se na kus řeči a Bella se nás zeptala, jestli nechceme jít trénovat kouzla. No, od začátku roku jsem moc nepotrénovala a tak jsem souhlasila. Ovšem jsem ještě musela něco zařídit a tak jsme si dali sraz až za půl hodiny. 

Chtěla jsem zajít za Moonstonem, ale tam jsem nedošla. Zrovna když jsem byla v prvním patře, tak se ozval rozhlas, že máme mít hodinu formulí. Zmateně jsem tedy zamířila k učebně vedle ošetřovny. Ukázalo se, že hodinu nakonec nemáme mít my, ale sedmáci. Takže jsem na nic nezapoměla fajn. Když jsem však chtěla odejít, zaujala mne cedulka vedle dveří naproti mně.

" Rosalinda Myfair Black - psychologická poradna "

Tak o tomhle Marry mluvila? Myslela, že mám jít za psycholožkou? Přepadl mě pocit zaklepat, ale byla jsem moc zbaběla. Čeho jsem se bála? .. Bála jsem se toho, že se mnou něco není v pořádku?.. 

 Ne, nakonec jsem tam nešla. Rychle jsem odběhla pryč. Snad mě nikdo neviděl.. Zamířila    jsem do Vody, kde už čekala Bella. Sakra! Zapoměla jsem si sešit do lektvarů na pokoji.  Skočila jsem si pro něj a po cestě na pokoj jsem potkala Andyho. Zrovna šel za námi a tak  jsem řekla, že se za chvíli vrátím. Prošla jsem kolem velké síně, kde jsem uviděla tabuli s lektvarologickou soutěží. No, dneska mi to šlo.. Tak jsem vhodila do krabičky moji přihlášku. Za zkoušku nic nedám, ne? Vzala jsem sešit, abych si mhola zapsat vůně a vzhledy lektvarů a vydala se za Bellou a Andrewem. 

Když jsem vešla za nimi, úplně jsem otupěla. Andy a Bella seděli blízko sebe tak na několik milimetrů a on.. měl ruku na jejím stehni. Když mě spatřili, vypadali překvapeně. Ale rozhodně né víc než já. Tupě jsem na ně zírala a cítila jsem, jak se mi v krku tvoří knedlík. Ne.. cítila jsem, že to příjde... ale nemohla jsem si dovolit, aby mě to přepadlo před nimi. Prostě ne. Třes rukou jsem neovládla.. ani nepříjemnou pachuť v ústech, ale nerozběhla jsem se pryč. Hleděla jsem na ně a trochu se mi točila hlava. Stála jsem jak přikovaná, když se Andy zvedl.

 

Když mě políbil, všechen ten nepříjemný pocit zmizel, ale třes rukou ne. Opravdu mě dostali.. doslova. Myslela jsem, že je zabiju. Nakonec jsme se konečně vydali k trénování těch kouzel. Oni dva šli dolů na souboj a já si sedla ke stolu a zapisovala dojmy z lektvaru.

Potom jsem se přidala k nim. Procvičila jsem si pár kouzel, když najednou Isabella začala předstírat, že je v bezvědomí. Zmatkovala jsem. Zaprvé z toho, že Bella není v pořádku a něco se jí stalo a zadruhé z toho, že jsem cítila, že klidná nevydržím být věčně. Moje ruce se zase třásly, ale jak jsem se o Bellu bála, ani jsem nevnímala ostatní věci. Vybafla na nás a já nadskočila a mé srdce mi bušilo až v hlavě. Ruce se mi teď třásly z části samy od sebe a z části z šoku a leknutí. Pokusila jsem se je zamaskovat, ale Bella si mě všimla.

Řeč se naštěstí stočila jinam. Těsně před večerkou jsem se vydala zpět na kolej. Tam jsem potkla Marry. Opět jsme zamířily ke mě na pokoj a pokračovaly ve včerejším rozhovoru. Řekla mi, jaké to bylo když byla u Munga. Hrozné! Zdá se mi to, ale nebo to mezi nami bylo, jako by se o prázdninách nic nestalo? Pocit štěstí mi utkvěl v hlavě myšlenku. Teď nebo nikdy. Vzala jsem dopisní papír a začala psát. Na adresát jsem napsala to trojslovné jméno. Rosalinda Myfair Black.

Seběhla jsem dolů do spolky a dříve, než bych si to stačila rozmyslet, jsem sově podala obálku a ta odletěla pryč. Vážně jsem to udělala..

Marry: Bojíš se, že máš něco s psychikou?
Katie: Ne, bojím se, že to příjde znovu..

 

Komentáře

Pochvala

Krásne napísané a díky, že si to fotila :-) Ja nestíham fotiť pri akcii (keď hrám dačo aj ja). :-D

Re: Pochvala

Děkuji :) No, já to fychle vyfotím a uložím, abych se nezdržovala, tak to pak mezi fotkama s názvem "davfakbfku" musím hledat :D

Re: Re: Pochvala

Hezgi hezgi :DD

.

Úžasné :) Těším se, jak to bude pokračovat

Re: .

Děkuju!:) No,.. to já taky :D

.

Moc pěkný zápisek :)

gj

Pěkné skoda ze tam nemohu být :D ;)

Re: gj

Děkuju :D:) No jó, škoda! Nemáš tropit hlouposti :D

Přidat nový příspěvek

*vidíš jednoduchý, černě obalený deník nadepsaný: Katie Vayne, Nebelvír.*

*Na zadní straně je od mladší sestřičky vidět obrys jednorožce*