4. - Love therapy

Týdny jsem do tebe nepsala deníku. Ne proto, že by se nic nedělo, protože se toho dělo právě příliš. 
Asi bych ani nedokázala zaznamenat všechno do jednoho zápisku a.. taky na to chci spíš zapomenout...

Jenže na některé věci zapomenout nelze.. jako na moje setkání s Rosou, které se mi stále honí hlavou.
Jak se blížil čtvrtek, moje nervozita stoupala. Ve čtvrtek ráno už jsem samou nervozitou dokonce vynechala snídani. Já vynechat snídani... Ani kdyby byl ve velké síni obří tyranosaurus a házel po každém kdo příjde ohnivé koule, pořád bych si našla cestu k jídlu.. no to je jedno. 
*lehce se usmívající smajlík*

Potkala jsem Marry a chvíli jsem si s ní poklábosila. Potom jsem šla na lektvary, ale nějak mi to nešlo a ani tam nebyl profesor. Bylo zbytečné plýtvat přísadami, protože jsem někdy krok opakovala dvakrát, jelikož jsem se asi dostatečně nesoustředila. 

 

Vykašlala jsem se na druhou hodinu lektvarů a vrátila jsem se do vstupní síně. Nikde nikdo, každý byl asi na hodině. Stoupla jsem si k lektvarům a začala číst nějakou knihu, kterou jsem měla v tašce. Čas se hrozně táhl a já měla jít za Rosou až po obědě. Zanedlouho přišla Bella a vytrhla mě ze čtení. Chvíli jsme si povídaly a pak přišla i Wennys.. Chtěla si se mnou promluvit. Už dlouho jsme spolu nemluvily, pokud nepočítám večery na pokoji. Doufám, že se to zase nevyhrotí. Ptala se mě, co teď dělám a odpověděla jsem jí, že čekám. Snažila jsem se jakkoliv vyhnout tomu, abych jí musela říkat, co budu za několik minut dělat. Ale Wennys byla neodbytná.. zná mě až moc dlouho. Jak mi sama připoměla, už 12 let.

 

Ačkoliv jsem hledala slova, nedokázala jsem jí to říct. Nevím, jestli jsem nechtěla, nebo jsem se styděla nebo.. cokoliv jiného. Vzala jsem ji za ruku a dovedla jsem ji před.. ehm.. pracovnu paní Rosy Myfair Black. Stála jak opařená a koukala na mě jako na přízrak. Vyhýbala jsem se jí pohledem.

 

W: „Co se děje?“

 

Neměla jsem sílu jí to všechno vysvětlovat a tak jsem tě prostě vytáhla z tašky a ona nahlédla na tvé poslední stránky. V té chvíli jsem byla opravdu ráda, že si tě píši deníku!  

Zanedlouho přišla Marry. Věděla, že tu budu čekat. Koneckonců, to ona mi řekla, že mám za Rosou zkusit zajít… no..

Rosa nakonec přišla trochu později, ale mě to vůbec nevadilo. Nejdříve jsem byla strašně nervózní, že vůbec nepříjde. Nedočkavě jsem sledovala chodbu a vyhlížela ji. Nakonec Wennys musela jít. Jenže když se za chvíli vrátila, řekla že viděla nějakou ženu právě přijet do hradu. V té chvíli se má nervozita rychle přeměnila na strach. Najednou jsem si přála, aby nepřišla a chtěla jsem odběhnout. Ale pak stejně přišla a já zamířila do té neznámé .. kanceláře.

Překvapivě.. ani nevím, čeho jsem se bála. Ano, bála jsem se o tom mluvit s někým, koho vidím poprvé ve svém životě, když Wennys, kterou znám od narození se to dozvěděla až dnes ráno... Ale Rosa na mě působila.. jakobych ji už znala delší dobu a byla tak uklidňující. Obdivuji tohle povolání. Jak Rosu, tak moji mámu. 

Povídaly jsme so skoro o všem. O mých vztazích s ostatními lidmi, o mém zdraví, o.. té věci. Stále však nevím jak tomu mám říkat.. pocit to není.. věc taky ne.. záchvat zní moc.. špatně. Zůstanu u "věci".

Odešla jsem ještě zmatenější než předtím. aspoň se mi to zdálo. Dozvěděla jsem se několik věcí a Rosa mi dala pár rad, ale na mysl mi vyskočilo spousta dalších otázek, hned jak jsem přektočila práh její pracovny. 

Je se mnou něco špatně? Co když jsem prostě moc citlivá? .. Rosa řekla, že nechce dělat nějaké uvapené závěry.

Ve vstupce jsem potkala El a chvíli jsem si s ní popovídala. Je opravdu dobrá kamarádka a čím víc spolu trávíme času, tím víc jí důvěřuji. Myslím, že svoji důvěru kladu do rukou dobrým lidem. Pak přišel Andy a El nás nechala o samotě. Tak dlouho jsem ho neviděla. Vlastně ani ne tak dlouho, ale přišlo mi to jako věčnost.

Potřebovala jsem si s ním promluvit. Sice už bylo jenom pár minut před večerkou, ale i přesto jsme zamířili do Vody. Dlouho jsme si povídali a mě opět zalil pocit bezpečí a radosti, který mi opravdu chyběl.

Bohužel sem přišel Matthew, prefekt z Havraspáru. Bála jsem se, že bude hodně naštvaný, ale ve skutečnosti byl hrozně hodný. Poslal nás na koleje a tak jsem se s nimi rozloučila a mé kroky zamířily do spolky.

Tam jsem potkala Marry a Wennys. Zašily jsme se na pokoj a mluvily o událostech, co se za den staly. Normálně, Marry je zástupkyní kapitána našeho famfrpálového týmu! Moc jí to přeju!!

Šla jsem spát brzo, jak mi Rosa doporučovala. Měla bych chodit na vzduch, vyhýbat se stresu, což bude poměrně těžké a hlavně spát aspoň 8 hodin. Poslední dobou jsem ráda, že naspím vůbec 6 ale...

Ráno jsem se šla s Marry projít na pozemky. Chtěla zapálit svíčku na takovém malém hrobečku na začátku lesa. Upřímně, vůbec se na pozemcích po tom co se stalo necítím zrovna nejlíp. Marry mě však ujistila, že tahle strana lesa je bezpečnější a tak jsem dala na její radu. Sedly jsme si k malému jezírku za skleníkama a jen tak v klidu sledovaly hladinu. Bohužel začalo pršet, a ta jsme se rozběhly zpět do hradu.

Ve vstupce jsem potkala Nat, která mi s radostí oznámila, že jí přišla objednávka doplňků na silvestrovský ples. Hned jsme to šly vyzkoušet, abychom viděly, jak to vypadá. Zaskočila jsme k testrálovi, protože do zmijozelské spolky fakt chodit nebudu, meh..

Nat vypadala úžasně! Opravdu jí to moc slušelo! Vyzkoušely jsme i pár šatů na mě, ale nakonec jsem se stejně rozhodla pro ty mé černé.  

Večer byl tím nejlepší zakončením týdne, který mohl být. S Andym jsme se pod rouškou tmy vytratili ze spolek. Povídali jsme si dlouho do noci… bylo to skvělé. Úplně jsem mezi tím vším zapoměla na Rosu, na Wennys, na všechen stres a obavy. Bylo to nádherně osvobozující a uklidňující. Chybí mi ta volnost, kterou jsme měli v kotli.. Žádná večerka, žádné hodiny, žádné spolky, jen spousta času a my dva.. 

Je to to nejlepší, co si může člověk přát. 

Nedokážu si představit, že by teď z mého života jen tak odešel. Je jako kotva, která mě drží při zemi…

Když už jsme oba byli unavení a ospalí, usnula jsem v jeho náručí. Takhle dobře jsem už dlouho nespala.. poklidně a bez jakýchkoliv nočních můr… ♥♥♥

 

 

 

Komantáře

Hezu

Hezu zápisek, Kat :) :D

Re: Hezu

Ehm.. dík?:D děkuju:D:)

:-)

Skvělý zápis! :)

šaty

Děkuju moc, Katie :D ...

Jinak MOC pěkný zápisek.. :) Ráda čtu tvůj deník

Re: šaty

Děkuju :3 Taky by jsi už mohla něco napsat :D:)) Ať si počtu ^^

Přidat nový příspěvek

*vidíš jednoduchý, černě obalený deník nadepsaný: Katie Vayne, Nebelvír.*

*Na zadní straně je od mladší sestřičky vidět obrys jednorožce*