8. ZÁPIS - Marry, První zkoušky jsou tady

NEDĚLE 

Ani jsem si nemyslela, že do tebe dnes něco napíšu. Je Neděle a nic extra zvláštního se nedělo, prostě klasika.. tedy až do večera.
Seděla jsem ve spolce u našeho dlouhého stolu, když si vedle mě sedla Marry. Pozdravila jsem ji a opět jsem se věnovala učení na zítřejší zkoušky z formulí a dějin. Na nějakou dobu jsem se zamyslela a když jsem opět vzhlédla k Marry, měla přes oči černou pásku. Zprvu jsem se lekla, ale potom jsem si všimla Jen, která stála za ní a něco jí mručela do oka hlasem, který se ani trochu nepodobal tomu jejímu. 
Zaraženě jsem je sledovala a pak mi došlo, že si z ní Jen dělá srandu. I když já být na Marryině místě, tak by mi to tak vtipné nepřišlo..
Jen si mě všimla a pošeptala mi, že mám Marry chytit ruce. Tak jsem tak udělala. Fúha, nedivím se, že je Marry odrážeč, protože v rukou má sílu lva. Doslova. 
Dalo mi to pěknou práce udržet její ruce v klidu, když se najednou úplně uklidnily. Opět jsem k nim vzhlédla a Jenifer držela u Marryina krku nůž. 
Jenifer Marry hrozila něčím s Nicol. Viděla jsem, jak se po jejích slovech Marry chvěje a její hruď se zrychleně zvedala a klesala. Marryin klobouk ležel daleko za námi všemi.
Jen říkala něco o tom, že se Marry libí Nicol. Marry úplně zkameněla. 
"Nech ji být! Opovaž se jí něco udělat" křikla a v hlase jsem poznala závan odhodlání.
"Že bych si pro Nicol zašla?" pronesla Jen a pustila Marry. Rychle si sedla vedle mě a ušklíbla se na mě.
Marry si rychle rozvázala oči a já se opět koukala do sešitu jakoby nic. 
Marry se zděšeně koukala kolem a ptala se nás, kam odešel ten člověk, co ji právě asi půl hodiny držel nůž pod krkem.
Nevěděla jsem co říct a když Jenifer začala dělat, že tu nikdo nebyl, tak jsem se k ní přidala. Doufám že to Marry moc nepopletlo, ale vypadala, jako kdyby viděla ducha, jak by řekli mudlové.

 

PONDĚLÍ

Kruhy pod očima, přizavřená víčka a prázdný výraz ve tváři. Tak jsem vypadala celý den po tom, co jsem se až do noci učila Dějiny a Formule. Skvělé.
Ovšem na zkouškách to naštěstí ničemu nevadilo. Mám z nich docela dobrý pocit. Podivně až moc dobrý pocit. 
Večer jsme pobyli v KSaSu, nacvičovali další kouzla a pak jsme šli spát na kolej. Byl to nudný den plný testů.
 

ÚTERÝ

Už zase vedeme, konečně jsme dohnali ztrátutěch 50-ti bodů!
Na zkoušce z OPČM nastala trochu nelibá situace. 
Jen co začala zkouška, ozvalo se zaklepání za dveře. Dworkin otevřel a za nimi stála El. V té chvíli moje srdce poposkočilo. Myslela jsem, že omdlím. Ne proto, že přišla pozdě, ale proto, že neměla uniformu. 
V ten moment se můj mozek úplně přestal soustředit na test. Se zatajeným dechem jsem sledovala, jak Dworkin zareaguje. 
Naštěstí vám kvůli El žádný body nesebrali, takže jsem ji nemusela zabít, haha. Fakt se mi ulevilo. 
Ovšem Harwey u praxe vypadal, jako kdyby mu někdo vyvraždil rodinu, heh. Ale nedivm se mu, já taky byla pořádně naštvaná minulý týden. Upřímně... trochu jsem za to na sebe naštvaná.. vždyť *věta je celá pečlivě zaškrtaná* .. to je jedno. 
Z praxe jsem dostala V a s radostí jsem se sešla v klubu s Vin a Wenn. Za zkouškový týden z toho bude asi naše tradice! S Vin jsme se hodně sblížili, je moc fajn a hodně nám pomáhá s kouzly a celkově se vším. 
Potom všem jsem se zase dlouho do noci učila na další den.
 

STŘEDA

Woohou. Létání jsem zvládla suprově. Všechny otázky jsem věděla. No, ony byly celkem lehký, ale i tak. 
Wennys někde létala a na zkoušce nebyla. Využila jsem volna a dospala jsem svůj spánkový deficit. Když jsem se probrala po pár hodinovém spánku, setkala jsem se s Wenn. Vůbec jsme neměly co dělat, zítra nás čekala jen Astronomie, na kterou už jsem byla naučená a tak jsem si řekla, že si rovnou můžu sbalit věci do kufru, abych si s tím pak už nemusela lámat hlavu. Trvalo to déle než jsem čekala. Mám toho tolik?
Všechno z truhly i kufru jsem vyndala na postel, protože perfekcionista jako já, by nemohl dávat něco do rozházenýho kufru přece. Všechno jsem vysypala i z pytlů a zase začala skládat. Trvalo to fakt dlouho a o půlnoci už na mě padla tíha nedostatku spánku z předchozích dní. Ty 4 hodiny asu fakt nestačily. 
 
 

ČTVRTEK

Probudila jsem se před obědem mezi mými věcmi. Hodně jsem jich během noci odkopla z postele. Doufám že to neschytaly ty hrníčky! Naštěstí ne. Dokončila jsem své balení a Wennys také. Pak jsme se šly naobědvat a jen tak jsme se potulovaly po hradě. 
Až teď mi konečně došlo, že už jsem tu rok a že budeme už pozítří odjíždět. Je možné, že za rok dokáže místo tak přirůst k srdci? Bude mi to tu strašně chybět... Ale také se těším na rodinu. Na svoje malé sestřičky, až mě zase budou tahat ven, abych si s nimi hrála. Doufám, že mají všichni pořádnou výmluvu proč mi za celý rok nenapsali. 
Wennys si šla doplnit zkoušku z létání a tak jsem si zašla do lektvarového klubu, kde jsem narazila na Harweyho. Neměla jsem co na práci a tak jsem sledovala, jak něco kuchtí. Chvíli jsme si povídali a připojila se k nám Wenn. 
Zeptaly jsme se Harweyho, jestli se nechce přidat k našemu dnešnímu přespání v KSaSu.
Skočili jsme si pro věci na kolej a já si radši vzala celý kufr, abych měla vše pěkně po ruce.
Já, Wenn,Vin, Harwey i Peter jsme si na zem rozestlali deky a polštáře a povídali si.
Hovor se nějak svedl k mé malé povídce a já jsem jim přečetla už napsaný prolog. Byla jsem hrozně nervózní, ale snad se jim to líbilo. Nakonec jsme všichni usnuli a od odjezdu už nás dělí pouze dva dny.  

Komentáře

Názor

Veľmi to máš pekné. Držím palce, nech máš super vízo :)

Re: Názor

Děkuju!! :)Ty také

.

I přes to, že jsem na to čekala 4 dny, je to pěkný :)

Přidat nový příspěvek

*vidíš jednoduchý, černě obalený deník nadepsaný: Katie Vayne, Nebelvír.*

*Na zadní straně je od mladší sestřičky vidět obrys jednorožce*